Náš příběh
Jak to všechno začalo? 😌
Jednoho květnového dne se naše hrdinka Martinka rozhodla spolu se svými kamarádkami z Valašského Meziříčí vypravit na službu a modlitbu do komunity Sant' Egidio v Olomouci.
A koho tam nepotkala… svého oblíbeného youtubera, kterého zatím pouze jedenkrát zahlédla na vlastní oči. A skutečnost reálné přítomnosti tohoto hrdiny jejich snů zapůsobila jako zjevení.
Náš hrdina si také povšimnul nové členky, kterou zatím vídal pouze jako zpěvačku ve schóle akademické farnosti v Olomouci. Protože sám věděl, jak je důležité cítit se přijatý v novém prostředí, tak se naší novicky ujal a uvedl ji do chodu komunity.
Jak si můžeme povšimnout, tak první dojem na sebe udělali oba dva. Takto se tedy začali vídat vždy v pondělí navečer.
Můžeme zde uvést, že jedenkráte, kvůli již pokročilé večerní hodině potřebovala naše milá hrdinka doprovod do svého příbytku. A zde nastala téměř bitka o to, kdo ji doprovodí. Hrdina našeho příběhu se přihlásil jako první, ale nebyl jediný, kdo chtěl projevit tuto gentlemanskou službu, ve zkratce – šli tedy ve třech. Společně tak mohli obdivovat krásy noční Olomouce z balkónu v 5. patře.
Co takhle výlet? 😎
Další důležitou chvílí našeho romantického příběhu se stává 24. červen 2021. Den, na který si naši hrdinové domluvili společnou procházku. To tehdy zřejmě netušili, v jaké dobrodružství se toto jejich první rande změní. Měli se vydat na společnou pouť na Svatý Kopeček.
Bylo již pozdě večer, byla tma, a co je nutné dodat – konalo se také převeliké hromobití. A z nebe padaly tisíce blesků. Naše odvážná dvojice se však nezalekla a doputovala až na samotné poutní místo, aniž by zmokla. Protože i když blesků a hromů byly opravdu stovky, kapek z nebe padalo podstatně méně. Touto událostí náš hrdina zanechal hluboký dojem v srdci naší hrdinky Martinky.
Joo, další výlet!! 🤗
Další významná událost nastala v pátek 16. července 2021, kdy se naši hrdinové vydali na společnou procházku na Poděbrady, tedy jezero u Olomouce. Ten den si společně udělali první společnou fotku – na stromě ještě s krásnou chlupatou housenkou. Večer pak tohoto dne proběhla první část vyznání náklonnosti, avšak pouze písemně, na dálku.
V pondělí 19. července 2021 pak došlo k vyznání lásky skutečně osobním způsobem s předáním kytice. Naši hrdinové spolu tedy začali chodit.
Ale to ne 🫢
Martinka tehdy ještě zřejmě netušila, že jí její milý asi za měsíc a půl odjede na delší dobu pryč. Měl se totiž vydat na Erasmus, a to dokonce na dva semestry, do Irska. Tento čas můžeme považovat za čas zkoušek a překážek, které se občas jevily skutečně nepřekonatelné. Naši mladí krásní přátelé je však společnými silami zdolali.
Zdolali je díky Boží pomoci a také díky tomu že se vídávali docela často. Náš hrdina létal jako zběsilý, i když pokaždé musel nocovat na letišti. Díky tomu se viděli každé 3 týdny. Našim hrdinům však irská zkušenost byla málo.
Norsko, země zaslíbená 🇳🇴
Rozhodli se tedy vydat se na zkušenou do Norska, a přitom si vydělat pár peněz. Zkušenost to rozhodně byla silná a dobrodružná. Vždyť jednou na čtyřkolce zapadli do příkopu podruhé zase začala zase čtyřkolka válet sudy a potřetí téměř uvízli s elektroautem v tunelu, tento skvělý stroj měl totiž dojezd úžasných 80km. Nejvíce stresů ovšem způsobila nadvláda pana Thomase, který vlastnil plantáže s malinami a jahodami. I tuto měsíc a půl dlouhou zkušenost náš pár zvládl.
Po těchto vskutku dobrodružných cestách po Evropě se naši hrdinové rozhodli vést poněkud poklidnější život v krásném městě Olomouci. Martinka zvládla dodělat všechny své státní zkoušky a obhájit bakalářskou práci, a také si vyzkoušet práci v několika různých školkách. Jakoubek pak pilně studoval, aby v 5. ročníku mohl začít pracovat na centru pro mládež.
A co bylo dál, jenom vítr... ✈️
Mezitím si však přece jenom odskočili na jednu dobrodružnou výpravu. Vydali se na setkání s papežem Františkem do Portugalska, kde si Martinka našla nového dědečka a babičku. Přečkali různé útrapy při spaní ve školních třídách sprchování na chodníku u dálnice a také putování ve 40stupňovém horku v obrovském davu lidí, kdy jako všichni ostatní spali v prachu a kamení. Strávili tam téměř tři týdny.
Cestou necestou jdu se svou (budoucí) nevěstou ❤️
Velkým zvratem v příběhu naší romantické dvojice se stal 5. únor 2024, kdy Martinka vyslovila své ano, ačkoliv byla na větvi. A to doslova. Onoho dne krátce poté co Martinka zvládla úspěšně ukončit poslední předmět v semestru, pozval ji Jakoubek na procházku. Kam jdou to však Martince neřekl. Šli a šli, až přišli k lužní louce, která v tomto čase bývá pod vodou. Louka nezklamala, bylo na ní 10 až 15 cm vody smíšené s blátem, které vydávalo docela pronikavou vůni. Společnými silami však i tuto překážku překonali a přišli k jezeru Poděbrady právě, když začalo zapadat slunce. Jakoubek Martinku vedl k vrbě kde měli svou první společnou fotku. Vylezli na strom a kochali se krásou okolní přírody a paprsků slunce, které dopadaly na vodní hladinu.
Právě když se poslední sluneční paprsky odrážely na vodní hladině, Jakoubek sebral veškerou kuráž, kterou v sobě našel, poklekl na větev a přečetl Martince báseň kterou pro ni napsal. Potom vytáhl prstýnek a požádal Martinku o ruku. Martinka, i když byla na větvi, řekla po chvíli ano. A byla ruka v rukávu.
Jestli to nebude láska... 🎵
Po tomto okamžiku se veškerý život našeho páru začal točit okolo svatebních příprav. Teda až na pár chvil, které byly věnované Jakoubkově diplomce a jeho státnicím. Zatím to vypadá že spolu zvládnou překonat skutečně všechny překážky a dokráčet až k velehradskému oltáři. Díky Bohu za to.